Archiv pro Únor, 2010

Něco málo o pitném režimu……

Plážový volejbal je sport, který se hraje za skoro každého počasí, ale typické počasí je samozřejmě teplo a slunce. Proto jsem se rozhodl publikovat článek o pitném režimu, který je za tohoto počasí velice důležitý.

Pitným režimem můžeme  rozumět strategii přijímání tekutin za účelem zlepšení sportovního výkonu a zabránění případnému tepelnému poškození organismu. Náš organismus pocením neztrácí jen vodu, ale také ionty, zejména Na+ Cl-, jehož koncentrace v potu je 40-60 mmol.l a proto nelze vyrovnávat ztráty tekutin prostou vodou. Při intenzitě zátěže nižší než 75 % VO2max (tj. maximální spotřeba kyslíku) může příjem hypotonických roztoků sacharidů oddálit projevy únavy a prodloužit tak vytrvalostní výkon. Zobrazit kompletní příspěvek »

Extrabitva mixů 13.2.

zasluž si vítězství

Zdravím všechny příznivce beache a obzvlášť ty co se přišli v sobotu podívat na extraligu mixů na Pankrác. Jen vám vyvoleným co to čtete řeknu pravdu, jak to bylo. Minulý měsíc jsem vyzval Lenku s Dumim na souboj. S blížícím se turnajem jsem začínal mít strach! Co když je neporazíme? Lenka všudybylka a mrštný a rychlý gumík dumík. V pátek jsem nemohl usnout a když se mi to nakonec podařilo, tak jsem měl noční můry! Honza mi dával esa a Léňa mě blokovala. Ráno mě Anička musela dotáhnout na Pankrác. Nechtěl jsem vůbec hrát. Dokonce i když jsem se zamknul na záchodě, tak Anička sponkou do vlasů zámek otevřela.První zápasy jsem protrpěl a záměrně jsem chtěl prohrát, ale Anička hrála vyborně a vzala vše na sebe a vyhrávala. Pomalu bylo jasné, že se musíme střetnout, že je to předurčené. Na finále přišlo hodně lidí a se zájmem začli sledovat naše klání. První set byla opravdý děs, hráli si s námi, jako kočka s myší. V koncovce jsme je naštěstí trochu rozhodili, ale set jasně připadl na jejich stranu. O timeoutu mi Anča vzala hlavu do dlaní a něco na mě hulákala, ale vůbec jsem jí nerozuměl, pak mi utřela slzy a dala mi vysmrkat a šli jsme do druhého setu. Najednou jsem se začal probouzet, jako kdybych vyšel z hustého lesa, Anička vše dirigovala a já ji jen poslouchal. Ujali jsme se vedení a drželi ho. Rozhodující byl Anči zkrácený míč za síť za stavu 18-16 pro nás. Set už jsme vyhráli.Na řadu přišel třetí rozhodující set. Ája šla na servis, původně jsem měl jít já, ale potili se mi ruce, tak jsem se dlouze podíval Aničce do očí a řekl pouze ÁJO BĚŽ! Znělo to jako zaklínadlo a Anče se rozsvítila očka. Já jsem stál jen pod sítí a dostával míče pod ruku. Byla všude! Vedli jsme už 6-0. Náskok jsme už udrželi a výhra patřila nám. Hned po posledním míči jsem omdlel a vzbudil se až teď, jakoby po dlouhém snu, ale sen to nebyl. Vyhráli jsme třikrát za sebou, ale Honza s Léňou hráli opravdu dobře a vyhrát mohl kdokoliv. Ahoj zdraví Márty

Co by Váš trenér měl za každou cenu mít….

Dle pravidel trenér nesmí při utkání zasahovat v plážovém volejbale do hry. Ale i tak velikou měrou zasahuje do celkové činnosti beache.

Ústřední postavení v řízení tréninkového procesu zaujímá trenér. Z popisu systému řízení, složitosti jeho obsahu, z pestré palety řešených úkolů i z náročnosti na tvůrčí přístupy vyplývá šíře požadavků na trenéra, na jeho vlastnosti a schopnosti. Trenérská profese se stává stále náročnější a nároky na trenéra jsou stále širší, hlubší a také specifičtější. přes různorodost požadavků mezi jednotlivými sporty je zřejmé, že existují i některé obecné předpoklady pro trenérskou práci, které více či méně podmiňují její úspěšnost. Dokonce se stále častěji hovoří o trenérském talentu.

Zobrazit kompletní příspěvek »

Hanč a Vrbata v Jizerských horách

jizerská bouře

Zdravím s Honzou všechny příznivce plážového volejbalu z netradičního místa a to z Jizerských hor. Píšeme vám z noťase z iglů, někde za Hřebínkem. Co tu děláme? Udělali jsme si náročné soustředění na běžkách. Zpočátku jsme měli základní tábor v nadmořské výšce 200 m. n. m v Hoškovicích, kde jsme měli dokonce i dva šerpy a to paní Dumkovou a pana Dumka, kteří nám skvěle vařili a obskakovali.Vše vypadalo tak růžově,ale to se mělo změnit.  V dalších dnech jsme zvolili tábor již v 850 m. n. m a to v opuštěném,strašidelném  hotelu Velký Semerink. Pro první dva tréninky jsme vybrali tvrdý intervalový trénink, což nás pěkně vysílilo pro další dny, kdy v plánu byly delší asi 30 km dlouhé výjezdy, které se nám staly osudnými. Je nám zima a dochází baterka, zázrakem tu funguje Wi-Fi. Sněžná bouře pořád trvá a nevíme, jak dlouho tu vydržíme. Dochází nám hašlerky a rum Honza vypil potají sám. Kdo si to první přečte, tak ať nás vyrazí hledat. Já mám červenou čepici s velkou oranžovou bambulí a Honza slávistickou šálu a naše iglů je pod velkým smrkem asi 3 km od Bíl..