Minulý víkend se ve Slavkově u Brna konal největší český turnaj, a to Mistrovství České republiky. Tento turnaj byl původně naplánován na 4. – 5. 9., ale kvůli později zveřejněnému turnaji kontinentálního poháru, jehož se účastní za ČR dva reprezentační páry, bylo MČR přesunuto. Nakonec se přesun vzhledem k počasí vydařil – navzdory předpovědi (na jižní Moravě mělo celý víkend vytrvale pršet) celý víkend bylo příjemných 20°C a občas i vysvitlo sluníčko – tak to alespoň přišlo mně jako hráči, který každý den odehrál tři zápasy (někteří diváci budou mít na teplotu asi trochu jiný názor).
K samotnému turnaji. Na poslední chvíli se z turnaje odhlásila dvojice Lébl Plaček, což pro celkovou úroveň turnaje byla určitě škoda. Myslím, že tak jako v Chodově minulý týden, by i zde tato dvojice přinesla “svěží vítr” a pořadí by i díky svému špatnému nasazení řádně promíchala. Nasazení do turnaje tedy bylo “klasické”. V prvním kole jsme se utkali s dvojicí, která postoupila na MČR jako úspěšný účastník regionálního finále – Poštovní spořitelna cupu – Zvěřina Drobný. V zápase jsme byli favority a i jsme to potvrdili, zvítězili jsme dva : nula. Ve druhém kole nás čekala dvojice Svoboda Stejskal, která je vždy nebezpečná, a právem byla nasazena jako číslo 6, navíc ve Slavkově měli téměř domácí prostředí. Zápas s nimi nebyl vůbec jednoduchý, ale to jsme si ani nemohli myslet, zvítězili jsme opět dva : nula, ale po boji. Následně, tak jako na českých turnajích již tradičně, jsme se ve třetím kole střetli s dvojicí Bíza Kufa. Doposavaď jsme s nimi měli pozitivní bilanci, ale vždy jde s nimi o zápasy maximálně vyrovnané, které se rozhodují až v koncovkách setů. Tentokráte šel zápas do tiebreaku, kde byli úspěšnější naši soupeři. Nezahráli jsme špatně, ale ideální výkon jsme nepředvedli. V neděli jsme tak museli o postup do semifinále porazit naše bývalé parťáky Davida Kufu s Jindrou Weissem. To se nám také naštěstí povedlo a to dva : nula. Zápas byl navíc poznamenán zraněním Jindry, který ve druhém setu dostal nepříjemně balónem v poli do prstu a musel si vyžádat medical time-out. Velkým zklamáním pro všechny zúčastněné (hlavně pro Jindru) bylo, že v areálu nebyl lékař ani zdravotník, který by mu prst ošetřil. Nevím, jestli tam ještě nebyl (šlo o první zápas hracího dne), nebo jestli tam nebyl vůbec. Každopádně to je věc, kterou nechápu, a myslím, že by minimálně nějaký zdravotník pro hráče na turnaji měl vždy být! Jsou věci, na kterých by se nemělo šetřit, a tohle určitě jedna z nich. Abych se vrátil k našemu počínání si na turnaji. Po postupu přes Davida Kufu a Jindru jsme před sebou měli asi nejtvrdší oříšek – dvojici Kubala Beneš. Letos jsme je sice vždy na turnaji porazili, ale pořád je to skvělý tým, který svou sílu ukazuje především na světové sérii. Zápas to byl vyrovnaný a ozývaly se hlasy (a to nejen z táboru našich ultras), že to byl hezký sport s vysokou úrovní a že to mělo být finále. Bohužel jsme v rozhodujících chvílích podlehli tlaku, který na nás vyvíjel soupeř a prohráli jsme těsně 21:18 a 21:19. Tím jsme věděli, že sen o titulu je minimálně na rok pryč. Nicméně naším cílem bylo přivézt si ze Slavkova medaili, a tak jsme se rychle museli přeorientovat ze zklamání z prohry v semifinále na soustředění k zápasu o třetí místo. Zde jsme se utkali s Pavlem Rotreklem a Jardou Pavlasem. S nimi podle očekávání byl zápas vyrovnaný, plný krásných výměn a mnoha sportovních momentů. Nám se povedlo v koncovce prvního setu zvítězit, a to až v poměru 25:23. Tím jsme asi Jardu s Lasem částečně zlomili, a když se nám vyvedl i začátek druhého setu, odskočili jsme hned na několikabodový rozdíl, o třetím místě bylo rozhodnuto. My jsme byli šťastní, že to tzv. cinká a Jarda s Lasem taky vypadali smíření, protože věděli, že dostat se do čtyřky je vždy těžké a potom tam prohráli dva hodně vyrovnané a těžké zápasy, přičemž vždy předvedli hezký beach.
Na závěr bych chtěl ještě pogratulovat Přemkovi Kubalovi a Petru Benešovi k druhému společnému titulu (očekávalo se od nich jedině zlato a to není nikdy jednoduché splnit) a samozřejmě taky Michalu Bízovi a Robertu Kufovi k druhému místu (myslím, že je to pro ně taky velice cenný úspěch). A když jsem u těch gratulací, tak tento víkend si v českém beachvolejbale určitě největší uznání zaslouží ženská dvojice Kristýna “Kiki” Kolocová a Markéta “Maki” Sluková, které na řeckém ostrově Kos vyhrály Mistrovství Evropy do 23 let. Nevím, kdy naposledy měla Česká republika mistryně Evropy…Obrovský úspěch, gratulujeme!
Celkové naše zhodnocení MČR:
Fungujeme s Mártym a trenérem Pavlem Krčem takhle už téměř dva roky. A za tu krátkou dobu, když budu počítat i halová MČR, tak máme už 6 velkých medailí (a když je nebudu počítat,tak 4):
2009: 1. HMČR, 2. MČR
2010: 2.HMČR, Mistři střední Evropy, bronzový na CEV Challengeru ve Varně, a teď taky bronzový na MČR
Takže, přidali jsme do sbírky další velký úspěch, který se počítá a na který máme hezkou upomínku ve formě přívěšku na krk.
Slavíme!!!
Pěkné fotky se dají najít na: http://www.viktorio.net/sport.beach_mcrm10.php
Dumi 