Oba weby jsou spolu poměrně jednoduše propojeny, takže myslím, že pro čtenáře je to uživatelsky také přijatelný kompromis.

Budeme vás zde informovat jak o našich turnajových úspěších, tak o jiných akcích, které budeme v rámci našeho sportování absolvovat. Nyní na stránkách moc zajímavých článků není, ale ty v průběhu času budou přibývat.  Do budoucna na webu určitě též přibudou galerie s fotkami z jednotlivých akcí, aby bylo i na co koukat.

Další turnaj v rámci Evropské série byl odehrán uplynulý týden (tedy devětadvacátý) v polském letovisku Niechorze. Toto mezi Poláky velmi oblíbené místo pro letní dovolenou nás přivítalo typickým baltským počasím. Ve středu, když jsme přijeli, tak bylo ještě příjemných 20 stupňů, ale od té doby teplota neustále klesala. Turnaj byl podobný obsazením Novemu Sadu (1. CEV Masters), tedy týmy z širší světové špičky, všechny velice vyrovnané a tím bez jasného favorita na vítězství.

My jsme byli opět nasazeni v kvalifikaci a tak jsme už ve středu večer po technickém mítinku věděli, s kým se utkáme o postup. Podle očekávání na nás vyšel tým z Běloruska – tým, který neobjíždí tolik turnajů, ale který má své, podle mě dost vysoké, kvality (o čem jsme se přesvědčili loňský rok v Indii na FIVB Challengeru v Chennaii). Tentokrát jsme však vzali zápas hned od začátku do svých rukou a ukázali, kdo že má větší chuť si zahrát hlavní soutěž na turnaji nejvyšší Evropské úrovně. Zvítězili jsme 2:0 (14, 16), výsledek vypadá jednoznačně, ale jednoduchý zápas to nebyl!

V hlavní soutěži jsme v prvním kole narazili na švýcarské bratry Suttery, kteří o sobě dali vědět letos především v rumunské Constantě, kde hráli finále CEV Satelitu. Zvítězili jsme celkem jednoznačně a mohli jsme si tak ve třech týdnech potřetí zahrát s Tureckou dvojicí Sekerci Gogtepe, kteří v Novem Sadu hráli finále (a nás na onom turnaji taky porazili). Tentokráte jsme my byli lépe naladění, možná také kvůli počasí, které přálo spíše nám, než teplokrevným Turkům. Zápas jsme začali výborně a celkem snadno jsme ovládli první set. V druhém setu Turci vyrovnali hru a v koncovce se radovali z těsného vítězství, celý duel tak jako před dvěma týdny ve Gstaadu rozhodl až tiebreak. Téměř celou dobu jsme tahali za delší provaz a třetí set jsme ovládali, ale po několika ubráněných míčích byla na světě nervy drásající koncovka, vedení se přelévalo z jedné strany na druhou. Konečné slovo měl, díkybohu v pozitivním slova smyslu, Márty, který si v diagonále počíhal na smeč Sekerciho a následně přes blok Gogtepeho svým typickým lobem do lajny zakončil utkání – zvítězili jsme 17:15. Tento zápas byl zejména v koncovce tak emotivní, že jsme ho po kratší poradě označili za nejintenzivnější zápas naší dosavadní spolupráce. A musím říct, že to byl opravdový zážitek, i teď s odstupem, když o tomto Zápase píšu, stoupá mi tlak krve v žilách.

Následující den, ve dvanácti stupních a za vytrvalého deště jsme nastoupili proti vítězům CEV Satelitu v Laussane Němcům Kaczmarkovi a Walkenhorstovi o postup mezi nejlepších 6 týmů turnaje. Zápas byl opět vyrovnaný natolik, že bylo nutné hrát 3. set. Tam jsme však už nebyli tak silní jako předešlí den a po tom, co se mi při jasné a nahrané bodovce „podlomili kolena“ (nějak mi to ujelo na tom promáčeném písku), nám Němci odskočili a do konce setu nám nedali šanci na srovnání. Ve stejných podmínkách jsme nastoupili proti týmu z Řecka. Zápas jsme nezačali dobře, zato Řekům vyšlo „na co sáhli“, nevěšeli jsme hlavy, protože jsme věděli, že se to může každou chvíli obrátit a stalo se tak. Druhý set jsme zvítězili. Ale třetí měl podobný průběh jako s Němci. Okolo stavu 8:8 jsme měli dvě „čaplé bodovky“, ale ani jednu jsme zase po hříchu neproměnili a tak jsme tiebreak prohráli. Na turnaji jsme tak obsadili 9. místo, které je pro nás úspěchem, ale větším úspěchem je to, že jsme si zahráli mnoho těžkých a vyrovnaných utkání s velice dobrými týmy.

V turnaji zvítězili nakonec Němci Kaczmarek Walkenhorst. Rotrekl s Kufou skončili 17. V ženské kategorii byly „naše kočky“ na 9. (Hermanová Bonerová) a 2. (Kolocová Sluková) místě – gratulujeme.

V rámci turnaje byla ještě jedna kulturní vložka a to když v pátek večer slavila Martina Bonerová s celou česko-slovenskou výpravou 20 narozeniny. My jsme bohužel z této oslavy odcházeli nuceně brzo (další den jsme hráli důležité zápasy), ale jiní prý zůstali déle a oslavili Martinino životní jubileum důstojně.

Los nám jako nejhůře nasazené dvojici v hlavní soutěži přisoudil do skupiny čerstvé mistry světa Alisona s Emanuelem a dále němce Erdmanna s Matysikem a holandské mistry Evropy Schuila s Numerdoorem. První zápas ve čtvrtek ráno jsme hráli s Brazilcema. Byli jsme dobře naladění, nadšení z postupu a soupeř nás taky asi malinko podcenil – díky těmto okolnostem se nám podařilo vyhrát první set. Nakonec jsme sice prohráli v tiebreaku, ale byli jsme Alisonovi s Emauelem důstojným soupeřem, což nás těšilo a těší ještě dnes. S němci jsme též svedli vyrovnanou bitvu, ale proti holanďanům nám už došli síly. V konečném účtování to pro nás znamenalo nepostup ze skupiny, ale velké uspokojení z naší hry. Celé naše vystoupení ve Švýcarsku hodnotíme jako velký úspěch, který nám dodává sebevědomí do dalších turnajů.

Touto formou by celý náš tým chtěl holkám moc pogratulovat a smeknout před jejich výkonem – Hani a Leni, jste fakt dobrý!

V ženské kategorii vyhrály také s přehledem nasazené jedničky – Kristýna Kolocová s Markétou Slukovou, na druhém místě mladý pár Hermanová Bonerová a na třetím místě Anička Šulcová s Karolínou Danilovičovou.

Závěrem gratulujeme tréninkovým partnerům Tomovi Salavovi a Ondrovi Hromádkovi k jejich velkému úspěchu –  zisku titulu Akademický mistr ČR!