Minulý víkend se ve Slavkově u Brna konal největší český turnaj, a to Mistrovství České republiky. Tento turnaj byl původně naplánován na 4. – 5. 9., ale kvůli později zveřejněnému turnaji kontinentálního poháru, jehož se účastní za ČR dva reprezentační páry, bylo MČR přesunuto. Nakonec se přesun vzhledem k počasí vydařil – navzdory předpovědi (na jižní Moravě mělo celý víkend vytrvale pršet) celý víkend bylo příjemných 20°C a občas i vysvitlo sluníčko – tak to alespoň přišlo mně jako hráči, který každý den odehrál tři zápasy (někteří diváci budou mít na teplotu asi trochu jiný názor).

K samotnému turnaji. Na poslední chvíli se z turnaje odhlásila dvojice Lébl Plaček, což pro celkovou úroveň turnaje byla určitě škoda. Myslím, že tak jako v Chodově minulý týden, by i zde tato dvojice přinesla “svěží vítr” a pořadí by i díky svému špatnému nasazení řádně promíchala. Nasazení do turnaje tedy bylo “klasické”. V prvním kole jsme se utkali s dvojicí, která postoupila na MČR jako úspěšný účastník regionálního finále – Poštovní spořitelna cupu – Zvěřina Drobný. V zápase jsme byli favority a i jsme to potvrdili, zvítězili jsme dva : nula. Ve druhém kole nás čekala dvojice Svoboda Stejskal, která je vždy nebezpečná, a právem byla nasazena jako číslo 6, navíc ve Slavkově měli téměř domácí prostředí. Zápas s nimi nebyl vůbec jednoduchý, ale to jsme si ani nemohli myslet, zvítězili jsme opět dva : nula, ale po boji. Následně, tak jako na českých turnajích již tradičně, jsme se ve třetím kole střetli s dvojicí Bíza Kufa. Doposavaď jsme s nimi měli pozitivní bilanci, ale vždy jde s nimi o zápasy maximálně vyrovnané, které se rozhodují až v koncovkách setů. Tentokráte šel zápas do tiebreaku, kde byli úspěšnější naši soupeři. Nezahráli jsme špatně, ale ideální výkon jsme nepředvedli. V neděli jsme tak museli o postup do semifinále porazit naše bývalé parťáky Davida Kufu s Jindrou Weissem. To se nám také naštěstí povedlo a to dva : nula. Zápas byl navíc poznamenán zraněním Jindry, který ve druhém setu dostal nepříjemně balónem v poli do prstu a musel si vyžádat medical time-out. Velkým zklamáním pro všechny zúčastněné (hlavně pro Jindru) bylo, že v areálu nebyl lékař ani zdravotník, který by mu prst ošetřil. Nevím, jestli tam ještě nebyl (šlo o první zápas hracího dne), nebo jestli tam nebyl vůbec. Každopádně to je věc, kterou nechápu, a myslím, že by minimálně nějaký zdravotník pro hráče na turnaji měl vždy být! Jsou věci, na kterých by se nemělo šetřit, a tohle určitě jedna z nich. Abych se vrátil k našemu počínání si na turnaji. Po postupu přes Davida Kufu a Jindru jsme před sebou měli asi nejtvrdší oříšek – dvojici Kubala Beneš. Letos jsme je sice vždy na turnaji porazili, ale pořád je to skvělý tým, který svou sílu ukazuje především na světové sérii. Zápas to byl vyrovnaný a ozývaly se hlasy (a to nejen z táboru našich ultras), že to byl hezký sport s vysokou úrovní a že to mělo být finále. Bohužel jsme v rozhodujících chvílích podlehli tlaku, který na nás vyvíjel soupeř a prohráli jsme těsně 21:18 a 21:19. Tím jsme věděli, že sen o titulu je minimálně na rok pryč. Nicméně naším cílem bylo přivézt si ze Slavkova medaili, a tak jsme se rychle museli přeorientovat ze zklamání z prohry v semifinále na soustředění k zápasu o třetí místo. Zde jsme se utkali s Pavlem Rotreklem a Jardou Pavlasem. S nimi podle očekávání byl zápas vyrovnaný, plný krásných výměn a mnoha sportovních momentů. Nám se povedlo v koncovce prvního setu zvítězit, a to až v poměru 25:23. Tím jsme asi Jardu s Lasem částečně zlomili, a když se nám vyvedl i začátek druhého setu, odskočili jsme hned na několikabodový rozdíl, o třetím místě bylo rozhodnuto. My jsme byli šťastní, že to tzv. cinká a Jarda s Lasem taky vypadali smíření, protože věděli, že dostat se do čtyřky je vždy těžké a potom tam prohráli dva hodně vyrovnané a těžké zápasy, přičemž vždy předvedli hezký beach.

Na závěr bych chtěl ještě pogratulovat Přemkovi Kubalovi a Petru Benešovi k druhému společnému titulu (očekávalo se od nich jedině zlato a to není nikdy jednoduché splnit) a samozřejmě taky Michalu Bízovi a Robertu Kufovi k druhému místu (myslím, že je to pro ně taky velice cenný úspěch). A když jsem u těch gratulací, tak tento víkend si v českém beachvolejbale určitě největší uznání zaslouží ženská dvojice Kristýna “Kiki” Kolocová a Markéta “Maki” Sluková, které na řeckém ostrově Kos vyhrály Mistrovství Evropy do 23 let. Nevím, kdy naposledy měla Česká republika mistryně Evropy…Obrovský úspěch, gratulujeme!

Celkové naše zhodnocení MČR:

Fungujeme s Mártym a trenérem Pavlem Krčem takhle už téměř dva roky. A za tu krátkou dobu, když budu počítat i halová MČR, tak máme už 6 velkých medailí (a když je nebudu počítat,tak 4):

2009: 1. HMČR, 2. MČR

2010: 2.HMČR, Mistři střední Evropy, bronzový na CEV Challengeru ve Varně, a teď taky bronzový na MČR

Takže, přidali jsme do sbírky další velký úspěch, který se počítá a na který máme hezkou upomínku ve formě přívěšku na krk.

Slavíme!!!

Pěkné fotky se dají najít na: http://www.viktorio.net/sport.beach_mcrm10.php

Ahoj Márty

Ideastav cup

Trošku opožděně, ale přece se musím vrátit k největšímu turnaji, který se u nás hraje. S Honzou jsme dali přednost  Ideastav cupu před turnajem Fivb satelitu ve Vadůzu. Tak přestižní je to akce. V chlapech se tu sešla jedna z nejlepších úrovní co byla. Hráli veteráni Krč Palinek, Lébl Pavlas, herečka Pavla Rotreklová s Bobem Kufou, Vladek se Studnou a další. Já s Honzou jsme se přes vydatný déšť a soupeře probojovali do finále, kde nás zastavil Bob s Lasem a po vyrovnaném zápase zvítězili. Já s Aničkou jsme hráli i nedělní mixy, kde se to opět hemžilo skvělými týmy. Opravdovou perličkou bylo finále, které bylo pěkně vyhecované a skončilo až ve třetím setu odhaduji 23 – 21 pro mě s Ančou, kdy se Ája výtáhla v koncovce skvělými zákroky a utáhla mě. Musím říct, že tenhle turnaj si vždycky užiju a je to příjemné zpestření letní sezóny. Doufám že budeme mít s Honzou čas a zahrajeme si i na Kingovi, který bude zase na Pankráci  11.9.

Ahoj Márty

Jen pro doplnění vyhrála dvojice Mesa Lario. 

V ženské kategorii zvítězily brazilky a naše holky Řeháčková Vorlová skončily na pěkném 9. místě.

http://www.dziennikwschodni.pl/apps/pbcs.dll/article?AID=/20100704/SPORTS03/276825627

http://www.galeriaolimp.com.pl/2010/07/wielkie-emocje-w-grand-prix-pod-galeria-olimp/

Tak pro nás skončil sen o úspěchu na tomto turnaji, na který jsme rozhodně při lepší konstalaci hvězd měli. Je tu sice hodně kvalitních dvojic, ale se všemi by se dalo hrát a věřím, že i vyhrát.

Upřímně řečeno je to pro nás asi největší zklamání, protože jsme sem přijeli pro úspěch a obětovali jsme tomu opravdu hodně, nejen v přípravě a v tréninku (což je samozřejmost), ale také domácí turnaj FIVB Prague Open na Štvanici. Tím, že jsme vynechali Prahu a nezískali tak potřebné body do žebříčku nasazování do turnajů možná jsme se připravili i o další naše vystoupení na FIVB Grand Slamech. Toto by člověk s nějakým cenným kovem z Akademického mistrovství Světa v kapse určitě nesl líp a viděl by v tom smysl. Takhle je to trochu těžší. Na druhou stranu, prohráli jsme jeden vyrovnaný zápas s USA a další výkony byly poznamenány „zdravotním stavem“, takže to nejde brát jako nějakou herní tragedii, ač i úpal svědčí o jisté nepřipravenosti, to připouštím.

Základ je být pozitivní a jinak než z optimismem to nejde brát – např.: „může to být jen lepší.“ Jen si z toho vezmeme ponaučení a jdeme na další turnaj. Sezóna je ještě dlouhá a jak říkal můj bývalý trenér: „ Zajíci se sčítají až po honu“. My jsme si užili veliký úspěch na mistrovství střední Evropy, tak teď je na řadě někdo jiný…Navíc nejen z beach volejbalu je člověk živ.

V turnaji ještě dále postupují obě ženské dvojice (Markéta Sluková s Kristýnou Kolocovou a Šárká Nakládalová s Martinou Šmídová) a i druhý mužský pár Filip Habr a Roman Kozák, takže přejeme hodně štěstí a úspěchu jim!

Turnaje se zúčastnily všechny výše zmiňované státy, a to v zastoupení vždy minimálně dvou reprezentačních týmů. Zde je oficiální soupiska:

Teams Men

MEN – Main Draw

player 1 points player 2 points country team points

1 Florian Gosch 732 Alex Horst 732 AUT 1464

2 Clemens Doppler 156 Matthias Mellitzer 156 AUT 312

3 Peter Varga 165 Matej Hukel 5 SVK 170

4 Jindrich Weiss 60 David Kufa 60 CZE 120

5 Martin Tichý 57 Jan Dumek 57 CZE 114

6 Daniel Hupfer 60 Paul Schroffenegger 51 AUT 111

7 Jan Namesansky 45 Matej Patak 15 SVK 60

8 Jörg Wutzl 41 Michael Leeb 17 AUT 58

9 Krunoslav Uzelac 6 Matija Gracin 6 CRO 12

10 Niksa Dellorco 12 Mate Glarudic 0 CRO 12

11 Thomas Kunert 9 Helmut Moser 0 AUT 9

12 Danijel Pokeršnik 0 Jan Pokeršnik 0 SLV 0

13 Gergely Takács 0 Gergely Németh 0 HUN 0

14 Goran Cestnik 0 Matevž Berk 0 SLO 0

15 Richárd Honti 0 Dávid Zsembrovszky 0 HUN 0

16 Patuc 0 Patuc 0 SVK 0

Hlavními favority turnaje byly dvě rakouské dvojice Gosch Horst a Doppler Mellitzer. Především dvojice Gosch Horst jako úřadující vicemistři Evropy a pátí z olympiády v Pekingu 2008 neměli mít větší konkurenci.

Turnaj pro nás začal papírově jednoduše, kdy nám los přidělil první maďarskou dvojici Richárd Honti a Dávid Zsembrovszky. Zápas to vůbec nebyl jednoduchý, ale podařilo se nám vybojovat vítězství. V dalším kole jsme měli narazit na Davida Kufu a Jindřicha Weisse, kteří však podlehli hůře nasazenému páru slovenských bratrů Patucových. I s touto slovenskou dvojicí to byl spíše boj, než že by se nám dařilo vše, na co jsme sáhli. Vydřeli jsme vítězství 2:1, a mohli se tak těšit na sobotní zápas proti prvnímu nasazenému páru turnaje Alex Horst a Florian Gosch. Tento zápas v sobotní dopoledne se hrál už jako jeden z nejatraktivnějších zápasů na místním centrkurtu, kde byl sledován „vyprodaným“ hledištěm. Celý zápas jsme hráli uvolněně a měli jsme na mysli to, že můžeme jen překvapit a to se vždy hraje líp. První set jsme bohužel po dvou neproměněných setbolech prohráli, ale ve druhém setu jsme už soupeře více zatlačili a sami téměř nechybovali na „ztrátě“, takže jsme set vyhráli 21:16. Třetí set, rozhodující tie-break, se nesl v duchu naší dobře zvolené taktiky a bezchybné ztráty a „pohodlně“ jsme zvítězili 15:10. Což pro nás bylo jako velká bomba. Vůbec jsme nečekali, že tento zápas můžeme vyhrát. Dostali jsme se tímto výkonem do úplně jiných sfér, hlavně v sebevědomí. Už v tu chvíli jsme považovali tento turnaj za extrémně vydařený, a to jsme byli „teprve“ mezi nejlepšími čtyřmi týmy. V sobotu odpoledne nás čekalo semifinále, do kterého se probojovala slovenská dvojice Varga Hukel. Slovenská dvojice prohrála ráno těžké čtvrtfinále s domácími Dopplerem a Mellitzerem a musela hrát opravný zápas, který jim podle všeho vzal hodně sil. Semifinále se tak stalo jasnou záležitostí v náš prospěch.

Ve finále jsme narazili opět na favority Gosch Horst, kteří vyhráli rakouské semifinále proti Dopplerovi s Mellitzerem – ti nakonec vyhráli v souboji o třetí místo nad Slováky, a získali tak bronzové medaile. Finále se především v prvním setu odehrávalo v režii rakouské dvojice a my jsme se nemohli dostat do herní pohody. Set jsme jednoznačně prohráli. Druhý set jsme se polepšili a hráli s Rakušany vyrovnanou partii, kterou jsme v koncovce po zásluze vyhráli. Vstup do třetího setu se nám mimořádně vydařil, vedli jsme až 9:3, následně však i Gosch s Horstem zabrali, dotáhli se s námi až do koncovky na stav 12:12, my jsme si však v koncovce udrželi 100% ztrátu a jednou se nám podařilo ubránit, čímž jsme zvítězili 16:14. Následně propukla naše obrovská radost. A před plnou arénou jsme si užívali pocitu vítězství, který vyvrcholil po předání medailí a trofeje pro vítěze českou státní hymnou.

Výsledky:

Muži:

1. Dumek Tichý CZE

2. Gosch Horst AUT

3. Doppler Mellitzer AUT

4. Varga Hukel SVK

Ženy:

1. Montagnoli Hansel AUT

2. Háječková Klapalová CZE

3. Schweiger, Schweiger AUT

4. Fabijan, Fabijan SLO

Další informace  a fotky jsou na: www.beachvolleyball-baden.at

P.S: Na www.hanikvolleyball.cz je článek (7.6.10), kde předseda svazu Zdeněk Haník diskutuje o beachvolejbalu, přidejte se k němu a řekněte i vy jaký máte názor na fungování beachvolejbalu.

Jak už Márty psal v minulém článku sezónu jsme začali stejně jako loni v hlavním městě Brazílie – Brasília. Tento turnaj se nám moc nevyvedl, ač jsme se na něj opravdu svědomitě připravovali. Ale o tom už bylo napsáno dost. Na druhý turnaj světové série do Shanghaje jsme nakonec neodcestovali. A tak jsme si chtěli napravit náš dojem z působení na mezinárodním poli hned na prvním Grand Slamu sezóny v Římě. Nutno dodat, že jsme do Říma odcestovali velice posilněni naší první oficiální (“na tréninku už jsme je sesekali”) výhrou nad mistry republiky Petrem Benešem a Přemkem Kubalou v rámci prvního turnaje Samsung cupu v Brně. Jsme vůbec první tým v České republice, kterému se povedlo nad touto dvojicí zvítězit a to ještě ke všemu 2:0. V turnaji jsme nakonec skončili třetí, kvůli zpackanému semifinále s Bobem Kufou a Michalem Bízou, ale radost z vítězství nad Benešem a Kubalou nám to nemohlo pokazit.

Los v Římě k nám byl poměrně milosrdný (vzhledem k našemu postavení, kdy jsme byli rádi, že jsme se dostali do kvalifikace – na GS je v kvalifikaci pouze 32 dvojic), dostali jsme do prvního kola dánskou dvojici Soderbegr Hoyer, která sice skončila v Brazílii na 9. místě, čímž ukázala velkou kvalitu, ale jejich hra nám poměrně vyhovuje a tak jsme šli do zápasu s odhodláním a chutí. Toto naše odhodlání se ukázalo hned na začátku, kdy jsme vyhráli první set 21:12, přičemž jsme samozřejmě věděli, že takhle kvalitní soupeř do druhého setu vstoupí úplně jinak. My jsme pokračovali v naší dobré hře, soupeři se polepšili a tak jsme došli do koncovky druhého setu. Tu svou zkušeností vyhráli dánští hráči v poměru 26:24, ač jsme v jejím průběhu měli dvakrát možnost zápas při našem podání ukončit. Zápas jsme nakonec prohráli ve třech setech a tak nás mohlo alespoň těšit, že naše hra byla už výrazně více podobná našim možnostem a prohra s takhle kvalitním týmem se neřeší jako tragédie.

Druhým zastevením FIVB World Tour na evropském kontinentu byl turnaj v Polských Myslwicích. Byl to “pouze” Open, což znamená, že do kvalifikace jde 64 týmů a je nutné vyhrát tříkrát, aby se tým dostal do hlavní soutěže. Do prvního kola jsme měli dostat tedy teoreticky někoho slabšího, ale tentokráte nám los moc nepřál. Hned do prvního kole jsme dostali domácí tým. Nebyl to jeden z těch dvou top polských týmů, ale polský volejbal je velice kvalitní a tak bylo jasné, že nás čeká těžký zápas. V prvním setu jsme se pomalu rozkoukávali a hledali taktiku,která by na soupeře platila. Taktiku jsme našli až poskončení prvního setu a ukázalo se, že velice dobrou – druhý set jsme vyhráli 21:15 a tiebreak 15:8. Tím jsme mohli slavit první letošní výhru na světové tour! V dalším kole jsme narazili na rakouskou dvojici Doppler (bývalý mistr evropy) Mellitzer, která je trénována věhlasným trenérem Marcem Solustrim. Tento zápas jsme naopak my začali velmi dobře a první set jsme díky bojovnosti a dobré taktice v koncovce vyhráli. Ve druhém se však soupeři podařilo zatlačit nás na servisu, my jsme tak neměli stoprocentní ztrátu a naše dobrá obranná taktika najednou nebyla nic platná. Bohužel jsme se ze soupeřova tlaku nedokázali vymanit ani v teibreaku a zápas jsme prohráli. Z polských Myslowic jsme tedy odjížděli s podobným pocitem jako z Říma – dobrý pocit ze hry, jen se nám to proti špičkovému týmu ještě nepodařilo dotáhnout. Pozitivní je, že cítíme, že jsme na dobré cestě.

Další náš turnaj je tento víkend (už od pátku) v rakouském Badenu a jedná se o novinku v kalendáři mezinárodních turnajů: MEVZA Mistrovství Střední Evropy. Podrobné informace a snad i průběžné výsledky můžete sledovat na této adrese: www.beachvolleyball-baden.at . Následně s Mártym pojedeme na druhý Grand Slam sezóny do Moskvy a pak už nás čeká jeden z vrcholů: Akademicé mistrovství světa v Turecku.

Tak nám držte palce a hrajte beach!!! …při nejlepším na Pankráci

V dalším článku bych se rád dotknul letos tolik diskutované nahrávky prstama, respektive jejího nového posuzování.

Kdy jsi začal s beachvolejbalem?

Začal sem v 31 letech, do té doby jsem hrál kromě šestkového volejbalu, který jsem hrál na úrovni 1.ligy ještě fotbal.

To je dost pozdě ne?

Určitě a je to velká škoda. V té době beach volejbal v ČR teprve začínal, respektive hrálo ho již 10let několik nadšenců, většinou na nevyhovujících hřištích, chybělo zázemí a propagace. Nedá se to porovnat s tím kde je beach volejbal dnes, kdy každý rok vyroste několik nových areálů, určených výhradně na beach volejbal.

Jaký je tvůj největší sportovní úspěch?

Co se týče beach volejbalu stal sem se dvakrát mistrem republiky jednou s M. Palinkem a jednou s M. Ručkou a vítězem na turnaji masters v Rakousku opět s M. Palinkem.

Otázka od našich fanoušků na Facebooku.

Byl jsi úspěšný model, kdyby sis mohl vybrat být nejlepší světový model nebo nejůebší beach volejbalista, co by sis vybral a proč?

To je těžká otázka, v modelingu jsem v ČR dosáhl maximum co šlo, hrál sem v hlavní roli ve více jak 180 TV reklamách, natočil sem 16 celosvětových  a 13 celoevropských kampaní. Kolikrát se stávalo že jsem musel odmítnout jedno focení protože jsem dostal jinou lepší nabídku na ten samý den, ale nikdy jsem nedokázal obětovat sport. A to je vlastně odpověď na tuhle otázku, vždy bych si vybral beach volejbal a sport obecně, je to pro mě droga bez které nedokážu být. Modeling byl vedle něj vždy jen dobře placená brigáda.

Co tě baví na práci modela a co tě na ní nejvíc štve?

Nejvíc mě bavila práce s opravdovými profesionály a slavnými lidmi a možnost cestování Nejvíc mě vadilo že jsem nemohl sportovat a hlavně nekonečné čekání na záběr, počasí atd. Člověka vstane v 5 hodin ráno, jde na natáčení, kde čeká do oběda a pak zase čeká, čeká a čeká…….

Co tě baví na práci trenéra a co tě nejvíc štve?

Na práci trenéra mě nejvíc baví práce s lidmi, předávání zkušeností a rad lidem , kteří o ně mají zájem a vychovat z nich slušné hráče a hráčky. Beach volejbal se stejně jako ostatní sporty vyvíjí a zdokonaluje, baví mě sledovat nové trendy a doplňovat si znalosti, člověk si až zpětně uvědomí jak rychle jde sport dopředu a to co platilo před rokem je najednou špatně.

Nebaví mě trénink s lidmi co přijdou se špatnou náladou a rozhodnou se že s ní i odejdou.

Baví tě víc trénovat profi hráče nebo amatéry a proč?

Musím se přiznat , že raději trénuji amatéry, lidi z ulice, kteří přijdou a řeknou: Chci udělat něco se svojí fyzičkou, posilovna mě nebaví a vždycky sem si chtěl zahrát beach. Takový člověk většinou pokud u sportu vydrží, je nejlepší svěřenec, má motivaci, ví že „to„ dělá hlavně pro sebe a že pokud „to“ ošidí, ošidí zase jenom sebe. Navíc člověk u lidí , kteří v životě beach nehráli vidí pokrok jaký dělají každý den, to je to co baví i mě. Pokud mám trénovat hráče , kteří hrají beach už několik let, stává se že hráč oponuje, že jeho předchozí trenér mu to říkal tak nebo onak a je zvyklý dělat to či ono. pak se vždy zeptám, proč si vybral jako trenéra mě? Pokud hráč pochybuje o smyslu tréninku, který mu trenér nastaví, je to špatně a je jen na mě abych ho přesvědčil, že moje cesta je ta správná a posune ho posune dál jinak spolu nemůžeme spolupracovat. Ale obecně je to naprosto odlišná práce, jiný druh tréninku z hlediska psychologie, taktiky i přípravy

Když bys měl někoho přesvědčit, aby si přišel zahrát beach který v životě nedělal co bys mu řekl?

Asi bych začal tím, že bych mu řekl jak je beach super sport na fyzičku, kde člověk bez svého parťáka nemá šanci něco dokázat, ale hlavně bych ho postavil na pískový kurt a řekl mu koukni se kolem sebe co vidíš, nebe, slunce, písek, plavky, pohoda…..neznám člověka, který by tomu všemu nepodlehnul, (pozn. redaktora: Ač nejsem beachař a ani volejbal sem nikdy nehrál, měl sem jeden trénink s Pavlem a musím říct že mě to nadchlo a začal sem shánět parťáka na trénování.)

Máš ještě nějaký nenaplněný sen jako trenér?

Jako trenér nemám sny, pro mě je nejdůležitější, aby byli lidé spokojeni s tím co jim dávám a bavilo je to. Každý trenér by chtěl, aby jeho svěřenci vyhráli mistrovství světa nebo olympiádu, ale v tomhle směru jsem realista.

Myslíš si že český beach má šanci dostat se do světové elity a kdy?

Určitě, šance tu je a jsou tu hráči a hráčky, které mají nakročeno dostat se do ní, nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl ale jak u nás v Beachklubu na Pankráci, tak v Bison teamu jsou super hráči a hráčky, stejně tak jako v jiných oddílech o kterých jednou snad uslyšíme.

Co je největší problém českého beache?

Finance a větší soudnost lidí kteří se točí kolem beache. Ale hlavní problém je ve financích, nechápu jak je možné že například u nás v Beachklubu na Pankráci, kde je neustále plno a každý měsíc si sem chodí zatrénovat několik tisíc lidí se nenajde kromě Ideastavu větší sponzor , který by dal na rozvoj tohoto sportu finance, vždyť k nám chodí tolik lidí, že by nám návštěvnost mohl závidět i lecjaký fotbalový klub z první ligy, ale sponzoři jako by toto nebrali v potaz.

Proč jsi si vybral zrovna Beachklub Pankrác pro trénování?

Protože ho založil můj bývalý parťák Vašek Kořán, a sem tady vlastně od vzniku jako jediný pamětník a neměnil bych, sem spokojený po všech stránkách a je tu super parta lidí trenérů a lidí kolem.