Prevence bolestí zad « Beachblog

Dnes poprvé dostává na beachblogu prostor Tomáš Hrdý, který nám něco sdělí, jak už název napovídá, o prevenci bolestí zad. S Tomem jakožto člověkem, který se dlouhodobě věnuje beachvolejbalu a je také fyzioterapeutem jsme se dohodli, že uděláme (on napíše a já dám na web…) sérii článků, kde budou popsány problémy, které se týkají beachvolejbalistů a jejich zdravotních rizik. Těšte se tedy na víc než jen “problémová” záda. Teď už Tomáš:

TEORIE

S bolestmi zad se setkal téměř každý sportovec, někdo bohužel již v době dospívání. Bolesti zad tvoří téměř polovinu diagnóz v ortopedických a rehabilitačních ordinacích. Příčin, které způsobují bolesti zad, může být celá řada. Od výhřezu meziobratlové ploténky, poranění svalově vazivového aparátu páteře až po systémová onemocnění jako jsou onkologické diagnózy či osteoporóza. Většina těchto diagnóz může být objasněna pomocí zobrazovacích metod, případně důkladným vyšetřením lékařů specialistů. Naopak velké množství pacientů, kteří trpí bolestmi zad, nemá žádný nález od specialistů a jejich bolesti jsou pak označeny jako „nespecifické“. U takových pacientů se nejčastěji setkáváme s poruchou funkční tj. jak je tělo používáno, respektive jaká je kvalita stabilizace páteře.

Proto se zde zaměřím právě na popis a význam stabilizace páteře, protože je to základní preventivní, ale i léčebný prostředek při bolestech zad

Proč je stabilita páteře důležitá?

Stabilita páteře je součástí celkové stability těla. Jedná se o aktivní držení segmentů těla proti působení zevních sil. Tato aktivita je nutná pro udržení těla v gravitačním poli, ale i pro jakýkoliv pohyb těla např. horní či dolní končetiny. Každé působení končetin proti odporu, úder do míče či odraz dolních končetin do skoku, se automaticky projevuje na svalové aktivitě celého těla a na držení jeho segmentů. Osou těla je právě páteř. Je-li narušena kvalita její stabilizace, dochází ke vzniku vnitřních sil působících patologicky především na bederní a krční páteř. A nejen to. Dochází kvůli tomu i k nesprávnému držení pletenců ramenních či pánve. Výsledný pohyb končetiny, např. ve směru úderu do míče, je pak proveden také v nesprávné kvalitě. Porucha stability páteře tak může mít vliv i na vznik degenerativních změn např. v ramenním kloubu, kyčelním, či k přetěžování určitých svalových partií. Časté jsou také opakované blokády bedrokyčelního kloubu, ale i jiné bolestivé fenomény, často i velmi vzdálené od místa hlavního problému.

Celkové držení těla a jeho segmentů souvisí s naší představou o těle s tzv. body image. Člověk s narušenou stabilizační funkcí páteře neví, jak má „tělo držet“, případně špatné držení nedokáže kompenzovat, zvláště při zátěži.

Čím je stabilita páteře zajištěna?

Stabilita bederní páteře je při různých statických i dynamických činnostech zajišťována koordinovanou svalovou spoluprácí mezi svaly břišní stěny, bránicí, krátkými monosegmentálními svaly podél páteře a svaly pánevního dna. Tato svalová spolupráce zajišťuje vytvoření a udržení nitrobřišního tlaku. Břišní dutina se tím stává stabilní a páteř se o ní muže „opřít“. Snižuje se zatížení této oblasti páteře. Oblast horní hrudní a krční páteře je stabilizována souhrou hlubokých flexorů a extenzorů krku.

V případě narušení těchto svalových souher spatřujeme nedostatečnou souhru mezi bránicí a břišními svaly, hrudník je držen v nádechovém postavení. Společně s tím dochází ke zkrácení prsních a šíjových svalů. Dále spatřujeme nerovnováhu mezi horními a dolními fixátory lopatek. Dochází pak k předsunu hlavy a ramen dopředu. V oblasti bederní dojde k hluboké lordóze a k překlopení pánve dopředu (obrázek 1). Protože se bederní páteř nemá o co „opřít“ přebírají aktivitu povrchové extenzory páteře (naběhlé svalové valy podél páteře, často extrémně citlivé na pouhý dotyk). U žen se může jednat např. o insuficientní aktivitu svalů pánevního dna.

PREVENCE A TERAPIE

Terapii je potřeba vést jako edukační proces zaměřený na zvládnutí správného držení těla a aktivaci stabilizace páteře nejprve v klidových podmínkách (vleže, vsedě, ve stoji), později při běžných denních činnostech (práce, chůze) až nakonec při zátěži (zvedání břemen, posilování, sportovní aktivitu). Jedná se o změnu svalové souhry. Stav tak ovlivňujeme pomocí vnitřních sil.

Základem terapie je cílené cvičení spojené s jednorázovými postupy jako jsou mobilizace, uvolnění hyperaktivních svalů aj.

Jak správně držet své tělo?

Zpočátku se snažíme o napřímené držení těla v sedě či ve stoji. Snahou je, aby tři roviny (ústního dna, bránice, pánevního dna) byly rovnoběžné (obrázek 2). Dosáhneme toho protažením krční páteře vzhůru spolu se zastrčením brady, přitom ale nesmí dojít k nadzvednutí hrudníku vzhůru, ale naopak dolů do výdechového držení. To nám umožní zapojit bránici a šikmé břišní svaly do stabilizační funkce bederní páteře. Vzpřímené držení hlavy bez předsunu brady dopředu nám zajišťuje vyvážená aktivita flexorů a extenzorů krku. Podobnou polohou jako vsedě je poloha na zádech se zvednutými dolními končetinami (můžeme si je opřít o židli, nebo držet bez opory) (obrázek 3).

Jak bychom měli změnit dechový stereotyp?

Dalším krokem je změna dechového stereotypu s nácvikem bráničního dýchání. Zpočátku nejlépe v poloze na zádech či v sedě se snažíme o nádech do oblasti dolních žeber. Mezižeberní prostory se rozšiřují do stran a dozadu. Důležité je, aby se nenadzvedávala hrudní kost nahoru, a aby byly relaxovány šíjové svaly.

Jak aktivovat nitrobřišní tlak?

Poté se snažíme o aktivaci nitrobřišního tlaku pomocí funkce bránice a břišních svalů. Prsty si můžeme držet oblast v podbříšku těsně nad třísly (obrázek 4). Snažíme se nasměrovat nitrobřišní tlak dolů do této oblasti a vytlačit lehce proti odporu prstů. Přitom se celé břicho a dolní hrudník rozšíří všemi směry. Pozor nemělo by dojít k přílišné aktivitě přímého břišního svalu (kdy je pupek tažen nahoru) a zádových svalů. Jedná se spolupráci mezi kontrakcí bránice a tonickou aktivitou celé břišní stěny. Pokud se nám výše popsaná aktivace podaří, snažíme se klidně dýchat s rozšiřováním dolních žeber a přitom držet tlak v podbříšku. Aby mohla bránice plnit tuto stabilizační funkci, nesmí být její rovina odkloněna od horizontály, jak je tomu při nádechovém držení hrudníku.

Jak cvičení zapojit do aktivního života?

Výše uvedené informace jsou úvodním a všeobecným vstupem do problematiky bolestí zad. Vždy je potřeba ke každému přistupovat individuálně. Po zvládnutí úvodního cvičení v klidových podmínkách se pokračuje v aktivaci i při dynamických podmínkách. Postupně se tato stabilizační aktivita stává pohybovým stereotypem a zapojuje sama automaticky. Pokuste se o toto cvičení při rozcvičení před sportem. Pokud chodíte do posilovny pak se pozorně a trpělivě snažte o vzpřímené držení těla a aktivaci nitrobřišního tlaku. Zpočátku pouze při lehkém odporu a pokud zvládáte pak i při těžších vahách. Není nic horšího než posilování v decentrovaném držení těla a bez stabilizace páteře. Umocňujete si tak ještě více svalové dysbalance, přetěžujete kloubně svalový aparát a posilujete si nesprávné držení těla. Zvláště to platí pro mládež v době vývoje a pro dospělé s poruchou držení těla (obrázek 5). Zde je jakákoliv zvýšená tělesná aktivita bez korekce a kompenzace držení těla a stabilizace páteře rizikovým faktorem bolestí zad.

Bc. Tomáš Hrdý – fyzioterapeut

(pro osobní setkání mě kontaktujte emailem- tomas_hrdy@centrum.cz)

Ilustrační obrázky:

Štítky: fyzioterapie

Příspěvek byl publikován 08. 03. 2010 v kategorii Ostatní. Můžete sledovat komentáře pomocí RSS 2.0 kanálu. Zanechte komentář, nebo trackback z Vaší stránky.